BYDLENÍ NA VENKOVĚ

– jako malé holky jsme vyrůstaly v malé vesničce na okraji města, kde se všichni znají, před nikým nic neutajíte. Je to jako jedna velká rodina. Kde se pořádají různé slavnosti jako dožínky, poutě, zábavy. Své dítě byste dali kam jinam do kroužku, než do hasičů. Každý pátek večer v létě se pořádá táborák a opékají špekáčky, z ohně jsme vytahovaly vynikající horké brambory, černé jako uhel. Poblíž jsme měly vše potřebné, ať už obchod, školku, či školu ikdyž jen do 5. třídy, ale vyšší ročník povinné školní docházky byl ve vedlejším městě vzdálené 5 km. Ale hlavně to čeho si člověk kdysi nevážil jako nyní.

A to je mít vlastní zahradu, na kterém si může pěstovat vše BIO od bylinek až po zeleninu, ovoce, brambory či mít svůj ovocný sad. Spolu s rodiči jsme česali jablka a hrušky a dělali z nich kompoty, marmelády, koláče, vynikající mošty či jen tak pojídali s ostatními kamarády na hřišti. Každou neděli maminka upekla vynikající štrůdl. Hmmm, úplně to cítíme…..  My jsme holky z Moravy, které vyrůstaly od dětství na statku a každé ráno jsme se chodily dívat do kurníku, zda nám tam slepičky snesly další vajíčka.

Které jsme pak chodily před náš barák jako malé děti prodávat. Člověk zjistí, že mu vlastně nic nechybělo. Měl vše potřebné, čerstvý vzduch, klid, lidi kolem sebe, přátelé, kteří si navzájem pomáhali. Hodně mladých lidí opouštěly vesnice a vydali se do velkých měst za svými sny a kariérou, za rychlým životem plných nástrah, ale i překvapení. S odstupem času se trend života žít na vesnici, v malém městě, vrací zpět. Hodně za to může dnešní uspěchaná doba, kdy člověk si uvědomí, že čas najednou tak strašně rychle letí.